Šamanismus - popis mých zážitků z kurzu
Dobrý den milí čtenáři,
rád bych se s Vámi dnes podělil o zážitky z kurzu Šamanismu od Petera Šimikoviče (přezdívka WhiteWolfSix). V kurzu se nepoužíval tanec, ani halucinogeny ! Za to bylo všudypřítomné bubnování a navíc energie 8 ležících meditujicích lidí byla obrovská. Kurz stál za ty peníze a za tu cestu z Ostravy do Prahy, zážitky z něho mám na celý život.
1. den kurzu
Probírala se teorie, tu mám popsanou v Články > Šamanismus teorie
2. den kurzu
Cestování do Dolního a Horního světa. Nalezení svého silového zvířete. Nalezení duchovního učitele. Nalezení druhého silového zvířete pro partnera v skupině (tímpadem kromě 1 silového zvířete které jsme si našli sami, jsme dostali od partnera v skupině druhé)
3. den kurzu
Cestování do Horního světa. Probíralo se prokletí, ztracení části duše atd.. to je popsané taky v Články > Šamanismus teorie
Začátek cestování do Dolního světa:
Začínalo to tak, že jsme si lehli na zem (na karimatku), WhiteWolfSix nám do toho bubnoval, měli jsme zavřené oči a nechali jsme se pohltit snovou realitou.
Při svém prvním cestování jsem začínal jako vždy na svém silovém místě - pod stromem uprostřed pole. Jelikož jsem měl cestovat do Dolního světa, tak jsem se hrabal tunely. Bohužel mi to moc nešlo, představoval jsem si to jako hru, viděl jsem se z boku jak si hrabu eSovite tunely dolu (ani rovně mi to nešlo, mysl furt odbíhala). Obrat nastal když jsem se dostal do Dolního světa, to už nebyla představa kdy jsem se viděl zboku, to bylo normální vidění, jako bych viděl vlastníma očima - tudíž nevídím sebe. Zvláštní bylo, že jsem nenarazil na dno, ten prostor byl jako voda, v které se dá chodit nahoru a dolu, doleva a doprava aniž by tam byly nějaké schody nebo pevná půda pod nohama. Dokonce se jeden účastník zmínil, že se nedostal úplně dolů, protože nešlo najít dno. Měl tedy podobnou skušenost jako já.
Jak to vypadalo v Dolním světě:
Moc jsem tam toho neviděl, taky že jsem nebyl předtím cvičený v Snové realitě (Hypnagogii). Viděl jsem tmu, semtam nějaký strom, semtam nějaké silové zvíře. Každého zvířete co jsem potkal jsem se zeptal, jestli je to moje silové zviře (měli jsme za úkol každý najít to svoje). Některé neodpověděli a šli dál, některé řekli že nejsou. Tak jsem šel dál a dál temnotou mezi stromy. Najednou jsem narazil na zasněžený les a v něm silové zvíře bílého vlka. Tak jsem se ho zeptal, zda je to moje silové zvíře, neodpověděl mi, ale neodešel. Šel jsem k němu ho pohladit a jak jsem se dotkl jeho bílé srsti tak jsme se začali teleportovat (jak jsem psal v Články > Šamanismus teorie v Dolním světě není stejný prostor jako u nás, může se tam člověk dostat od stromu k stromu rychlostí myšlenky). Teleportovali jsme se hodně do zasněžených hor, na všelijaká místa, ale bylo to skoro všude stejné jenom jiné hory - ale krajina stejná, bílá pokrytá sněhem. Potom už WhiteWolfSix začal bubnovat návratový signál
Poznámka: jak jsem jel vlakem z Prahy do Ostravy a myslel jsem na svého bílého vlka, tak se mi chtělo až brečet, slzy mi šly z očí... takový silný vztah je mezi člověkem a silovým zvířetem