Andimo - Gnóm - Duch Země
Andimo (barva znaku černá) je stejně jak Erami člověku přátelsky nakloněn. Ví o všem, co se pod zemí odehrává v jeskyních, slujích, podzemních vodách, uhelných dolech atd... a jeho zvláštním úkolem je, všechny pod zemí se nacházející a tam pracující lidi chránit a být jim nápomocen. Andimo je velkým přítelem všech horníků. Který Mág se těší jeho přízni, toho dokáže vždy ochránit, ať by se pod zemí nacházel kdekoliv. Ježto je Andimo dobře obeznámen i s alchymií, může podle okolností přispět Mágovi také v této vědě radou i skutkem. Avšak na základě vlastní zkušenosti upozorňuji každého Mága na to, že Andimo rád svádí k hrubohmotné projekci ohnivého kamene, tak zvaného živého sulfura, buď přimo jeho pomocí, nebo pomocí jeho poddaných. Vezme-li Mág takové projekci kamene tento bez jakékoliv ochrany do holé ruky, přivodí mu žhavý kámen velké popáleniny.
S oblibou pokládá Andimo takové kameny buď přímo před Mága, nebo před jeho magický kruh. Ať se v takovém případě Mág kamene vůbec nedotýká a poručí Andimovi, aby kámen odstranil. Kdyby se ale Mág dotknul takového ohnivého sulfura, kterého Andimo transmutoval ze zemního principu, Andimovým znakovým znamením, které si byl před tím nakreslil ještě na jednom kousku pergamenového papíru a magicky preparoval, čímž se stál kámen alchymicky způsobilý, chytil by pergamenový papír uvedeným znakem oheň a sulfurický kámen by se v současném okamžiku proměnil v pravý alchymicky rudý projekční prášek, v tak zvaného "rudého Lva". Tento prášek je pak dokonale bezpečný, dý se sesbírat skleněnou lžící a uschovat v dobře utěsněné sklenici. Tento projekční prášek má pak obvykle projekční schopnost 1:10 000 a je nejčistším "kamenem mudrců". Sice to pak Mága svádí k tomu, aby použil prášku na získání zlata, nebo k prodloužení vlastního života. Kdyby Mág podlehl jednomu z těchto pokušení, zpečetil by svou alchymickou prací vyslovené uzavření paktu s dotyčnou bytostí. Varuji proto včas každého Mága před podobnou nepředložeností, aby takových alchymických praktik vždy zanechal. I kdyby se Mág považoval být v magické vědě dosti zralý a zkušený, mohlo by ho to přece svést k eventuální ukvapenosti. Za mého kontaktu s Andimou jsem měl přiležitost se o tom osobně přesvědčit, poručil jsem mu však, aby si prášek vzal opět sebou do své řiše, načež ten s náhlým zasyčením zmizel.